Smrt Jejího Veličenstva opustí náš národ. Její odkaz přetrvá věky – byla monarchou, ale byla mnohem víc. Žena, která se dotkla generace s pokorou a humorem a se svou neochvějnou povinností k rodině a vlasti. Penny Junor se ohlíží za pozoruhodným životem...
Před mnoha lety byla královna a její dcera, princezna Anne, hnány dolů z Mall Buckinghamský palác v jejím služebním voze, který neměl žádnou SPZ, když mladý policista zatáhl je konec. Lze se jen domnívat, že ve spěchu s rezervací řidiče si nováček nevšiml královského znaku na střeše. Policista ignoroval zběsilá gesta řidiče, aby ho varoval, že vzadu v autě je někdo důležitý, vytáhl svůj notebook a plul dál.
Vzadu mezitím královna a princezna Anne taktně sklouzly ze sedadel na podlahu vozu, takže byly v nedohlednu. Nakonec penny klesl a policista nahlédl oknem na zadní sedadlo. Nikoho neviděl. Řidič však naléhal, a tak přitiskl obličej ke sklu a zjistil, že se oční bulva na oko se známou a nezaměnitelnou tváří svého panovníka. V tom okamžiku se splnilo jeho nejdražší přání: zmizel ve vzduchu a už o něm nebylo ani vidu ani slechu.
Fotky FoxGetty Images
Královna měla nádherný a občas i hravý smysl pro humor – byla talentovaná mimika, zpívala, tančila, milovala společenské hry – ale tato její stránka byla obecně vyhrazena rodině a lidem, kteří ji znali studna. Částečně, mám podezření, protože byla plachá, a částečně proto, že zcela chápala povahu své slávy.
Lidé cestovali na velké vzdálenosti, aby ji mohli zahlédnout, čekali za každého počasí, ale nikdy si nedovolila myslet si, že je to kvůli tomu, kým byla. Věděla, že přišli kvůli tomu, čím byla. A nezklamala. Vždy byla milá, vždy se zájmem, vždy profesionální. Její oddanost povinnostem, Británii a Commonwealthu, byla na špičkové úrovni a byla moudrá, co se nedá vyslovit.
Nebyl to žádný zvláštní talent, ale náhoda při narození, co ji udělalo tak slavnou a nikdy nebyla v pokušení myslet si něco jiného. A to je, tuším, jeden z důvodů, proč byla tak milována a obdivována po celém světě. Nikdy nebyla na výletu ega. Nikdy nezneužívala svého postavení, nikdy neposunula hodnost, nikdy se necítila nadřazená. Chovala překvapivou pokoru k někomu, kdo byl po většinu jejího života středem pozornosti. Pochopila také důležitost oddělení veřejného a soukromého.
Tim GrahamGetty Images
Po abdikaci jejího strýce v roce 1939, která přivedla jejího otce, vévodu z Yorku, jak byl špatně vybavený, do nejvyšší funkce, její sen žít tiše jako venkovanka obklopená psy a koňmi se rozplynul stejně jistě jako ten policista v Nákupní centrum.
Od toho dne jí už život nepatřil. Šla by ve stopách svého otce a rozloučila se s tolika svobodami, které všichni považujeme za samozřejmé.
Asi nejsmutnější ztrátou bylo, že se s ním zacházelo jako s normálním člověkem. Božské právo králů zemřelo s Jakubem I. 300 let před narozením Alžběty, ale v roce 1952 třetina populace věřila, že byla vyvolena Bohem. I po všech těch letech, v mnohem sekulárnější společnosti, s ní lidé stále jednali jako s někým, kdo není úplně jako my ostatní.
Odhalení bulvárního novináře, který si v 80. letech falešně sehnal práci v Buckinghamském paláci jako sluha, že jedla její kukuřičné lupínky z krabičky Tupperware a zahřívala se dvoutyčovým elektrickým ohřívačem, udělala hodně pro to, aby si lidi oblíbila. Královna. Přesto se v její přítomnosti chovali nepřirozeně. Nebylo nic neobvyklého, že lidé, kterým se od ní dostávalo vyznamenání při investiturách, nebyli úplně schopni mluvit.
Max Mumby/IndigoGetty Images
Někdo, kdo v její přítomnosti oněměl, i když ze zcela jiných důvodů, byl David Knott, chirurg, který každý rok na dva měsíce poskytuje své odborné znalosti v nejnebezpečnější válce světa zóny. Právě se vrátil ze Sýrie, kde byl v centru nejprudších bojů a trpěl posttraumatickým stresem. Při obědě seděl po královnině levé straně, a když se k němu otočila a řekla: ‚Slyšel jsem, že jsi byl právě v Aleppu‘, řekl, že cítil, jak se mu chvěl spodní ret a nemohl říct ani slovo. „Jediné, co jsem mohl udělat, bylo dlouze a tvrdě zírat do zdi.
„Uvědomila si, že je něco strašně špatně, a řekla, že se mi pokusí pomoct. Pak začala mluvit o svých psech a zeptala se, jestli bych je nechtěl vidět. Snažil jsem se nebrečet, držet to všechno pohromadě a najednou se objevil dvořan s corgi, který šel pod stůl. Pak byla na stůl přinesena stříbrná plechovka se šroubovacím víčkem s nápisem ‚Psí sušenky‘. Královna to otevřela, rozlomila sušenku na dvě části a dala mi půlku a řekla: "Proč nenakrmíme psy?"
Další půlhodinu hladili a krmili psy, zatímco o nich královna mluvila. "Lidskost toho, co udělala, byla neuvěřitelná," řekl. „Už to nebyla královna, ale tahle krásná osoba s lidskou tváří. Není pochyb o tom, že mi pomohla.“
Právě se psy a koňmi byla královna téměř jistě nejšťastnější a byla mezi ostatními nadšenci, zejména ze světa dostihů a střeleckých psů, že se nejvíce přiblížila tomu, aby byla viděna ne jako královna, ale jako jeden z nich. Byla respektována v celém bratrstvu krevních zvířat jako jedna z nejzkušenějších chovatelek na světě. Ačkoli se s jejím vzrušením na dráze mohl ztotožnit nejeden dostihový závodník, chov koní je hra pro bohaté muže, ale chov psů nikoli. Psi jsou skvělým sociálním vyrovnávačem, přitahují lidi ze všech společenských vrstev a v průběhu let, královna měla silná a opravdová přátelství s lidmi v celé zemi, kteří ji sdíleli vášeň.
I když byla nejlépe známá svou oddaností corgim a dorgiům - kříženci, kterého prosazovala - nebyli to její jediní psi. Měla chovatelské stanice v Sandringhamu, kde chovala labradory a španěly a dala některé z nejlepších polních šampionů v zemi. Spolupracovníci si ji nesmírně vážili; ne proto, že by byla naším suverénem, ale proto, že věděla své věci a protože byla také pozoruhodně zručná v práci se svými psy.
Centrální tiskGetty Images
Ale samozřejmě, většina z nás ji viděla jednoduše jako královnu, tu známou a uklidňující postavu, která byla v našich životech tak dlouho, jak si většina dnešních lidí pamatuje. Byla tou jedinou stálicí v rychle se měnícím světě.
Její tvář byla na našich známkách, mincích a bankovkách. Sledovali jsme, jak otevřela parlament – což je jedna z mála příležitostí, kdy nosila korunu – a sledovali, jak promluvila k národu o Štědrém odpoledni. Sledovali jsme, jak klade věnce u Cenotafu na Den památky, jak seděla v bočním sedle při Trooping the Colour, viděli jsme ji obklopenou rodinou na balkóně Buckinghamského paláce. Tyto výjevy a další jsou vryty do naší národní paměti.
Když země triumfovala, vyznamenávala a blahopřála našim hrdinům a byla to ona, kdo nabízel slova útěchy v dobách národní tragédie a smutku. Zastupovala národ sám sobě. Přestože neměla žádnou moc, měla vliv.
JOE GIDDENSGetty Images
A právě během pandemie koronaviru v roce 2020 se obdivuhodně ukázal skutečný účel a hodnota monarchie. Nemocnice se plnily, denní počet mrtvých rostl a země byla uzavřena, nemohla vidět své blízké. Měli jsme každodenní brífinky z Downing Street 10, změnili jsme názory a otočili se a rychle jsme ztráceli důvěru v naše politiky. Chtěli jsme vůdce.
Pak královna promluvila k národu a mnoho lidí, tuším, se cítilo uklidněno; konečně tu byl někdo, jehož slovům mohli věřit. Mluvila s klidnou autoritou. Uznala ‚bolestný pocit odloučení‘, který jsme všichni cítili, ale poděkovala lidem za to, že dodržovali vládní pravidla, aby zůstali doma. Poděkovala zaměstnancům NHS, pečovatelským pracovníkům a klíčovým pracovníkům a dala nám naději.
„Měli bychom se utěšovat,“ řekla, „že i když můžeme ještě vydržet, lepší dny se vrátí: budeme zase s našimi přáteli; budeme znovu se svými rodinami; znovu se potkáme.'
Královna Alžběta je bohužel někdo, koho už nepotkáme, ale její hodnoty a láska k Británii a Commonwealthu budou žít v jejích dědicích.
Z:Good Housekeeping UK