Když byly moje děti malé, dal jsem si v pondělí „volno“. I když jsem pracoval, pořád jsem to počítal jako den volna. Moje priorita v pondělí byla moje vlastní potěšení.
V práci, kde to bylo možné, jsem naplánoval schůzky, na které jsem se těšil v pondělí a na ty, kterých jsem se obával v jiné dny. Uspořádal jsem a uklidil a obědval jsem s kamarádem a snažil jsem se dělat části své práce, které mě nejvíce živily.
Doma jsme vždy měli v pondělí stejné jídlo: špagety a masové kuličky. Do pomalého hrnce jsem dal zmrazené masové kuličky a rajčatovou omáčku, než jsem ráno odešel, a když jsme se dostali domů, musel jsem dělat salát a těstoviny. Samozřejmě s malými dětmi nemůžete být nikdy zcela sobečtí, ale nijak jim to neubližuje, když vědí, že se máma musí bavit. V pondělí dostaly děti obědové balíčky se zpracovanými potravinami, které jsem normálně nedovolil (a milovaly).
Poté, co byli v posteli, byl pondělí den, kdy jsem mohl jít brzy spát s knihou, a necítit se provinile za všechny ostatní věci, které jsem nedělal. Pondělí mě udržovalo rozumné a každý druhý den v týdnu jsem si mohl užívat a tvrdě pracovat.