Pokud jde o udržování mého domu v čistotě a udržování lidí nad nimi, snažím se dělat vše, co je v mých silách, a pak mít pozitivní účinek, que sera postoj o tom, co zbylo, se vrátil. Nikdy nemůžeme potěšit každého a pokusit se nás nechat vyčerpaný a zklamaný v nás. (Nikdy není dobrá věc.) Kromě toho si myslím, že pokud někoho, koho pozvu do svého domu, nelíbí jeho stav, nemusí to být dobrá investice do vztahu.
Přiznám se však, že tam byl jeden okamžik, kdy si host všiml něčeho o mém hospodaření a nechal jsem ho dostat se ke mně. A abych vám zachránil stejné rozpaky, podělím se o svůj příběh a řeknu vám, proč byste měli vždycky dělat jednu jednoduchou věc, když čistíte, než přijdou hosté:
Více než jednou jsem měl jistého návštěvníka nad tím, kdo měl záhadnou a nervy ničící schopnost si všimnout prachu a vnímal kočičí vlasy, které se držely mých svítidel. Vzhlédla, jako by se opírala o meteorickou sprchu, a prohrábl ruku přes brýle na stole, jako by uvolnil útočný prach v mém oh-tak špinavém domě.
Jednou se mě někdo, kdo skončil, zeptal, jestli jsem uklidil dům a když jsem řekl ano, tento zvláštní návštěvník vzhlédl k jinému svítidlu a žertem (ale přesto) řekl: „To nemůžeš říct?“
Takže teď, než někdo přijde, podívám se. Chytil jsem prachovku a zakroužil ji kolem mých svítidel a žárovek. A díky tomuto zvyku / paranoii jsem si také všiml vznešených prachových zajíčků, kteří se drželi v rozích stěn a rozích. Je to méně o potěšujících vybíravých hostech a více o tom, že se nemýlím přehlížet (dobře, nehledě na to, jak to může být) něco, co by za normálních okolností nesplnilo můj osobní standard pro důvěru v můj čistota. Hyper-vědomý návštěvník nebo ne, byl bych v rozpacích, aby si ty pavučiny prachu prachovky všiml.