Tyto produkty vybíráme samostatně - pokud si koupíte některý z našich odkazů, můžeme získat provizi.
Historie je plná domácích trendů, které se v něčem okamžiku pro někoho považovaly za zásadní, ale nakonec to šlo cestou doda. Mám v plánu napsat několik příspěvků o některých z těchto trendů a jsem rád, že mohu sérii začít jedním z mých nejoblíbenějších: okrasným poustevníkem.
Ano, slyšeli jste mě správně a přesně to zní. Okrasným poustevníkem byl (obvykle starší) muž, který by za předpokladu, že má k tomu prostředky, si najal žít v zahradě. Pustovník by pobýval v místní poustevně a pravidelně by se účastnil majitele domu a jeho hostů, vzhledem k tomu, že
Anglický trend z osmnáctého a počátku devatenáctého století byl krátkodobý, ale rozšířenější, než si můžete představit. Šlechtici a venkovští pánové shledali poustevníky nezbytné pro kompletní anglickou zahradu a často byli najati za velké náklady. Můj oblíbený účet okrasného poustevníka pochází od Johna Timbse Anglická excentricita a excentricita (1866; citováno v Sitwell):
Pokud byl poustevník schopen splnit jeho úkol sedm let, Hamilton slíbil, že mu zaplatí 700 liber, ale neměl by nic z toho dostat, kdyby selhal. První muž, kterého najal, trval jen tři týdny, než byl spatřen v místní hospodě. Pustovníci i hledači poustevníků publikovali reklamu v místních novinách, i když jako jeden soudobý poukázal na to, že „poustevník, který si vezme noviny, není poustevník, u kterého by člověk mohl mít hotové důvěra." º
Vážněji, Gordon Campbell, který nedávno vydal Poustevník v zahradě: Z císařského Říma do okrasného gnome, tvrdí, že poustevník je nejlépe vnímán jako veřejný symbol melancholie, emoce, s níž jsme se nepohodlně cítili. V minulosti naznačoval kultivovaný smutek citlivou duši a jemnou citlivost - utrácením peněz za zaměstnávání zahradnického poustevníka někdo nakláněl klobouk na hodnotu takové hluboké emoce.
